Tak tohle je ta cesta po které půjdeme.
	Práce, procházka...
	A pak byla noc a pak zase ráno a další výlet.
	Co se dělo po večeři.
	Tenhle tak trochu načatej domeček jsme viděli z cesty a tak jsme neodolali a museli ho prozkoumat.
	Večer se hrálo na kytaru
	Tady odsud jsme jely zase dolu :-)
	Odjíždíme...

Ceta vlakem byla tak dlouhá, že z toho Ťapce narostly růžky. Naštěstí pouze dočasně.
Tady vidíte jak moc se Ťapka bořila.
Jediná svíčka, a jak jsme se s ní vyblbly...
Únava po výletě.
U zastávky jsme čelaly na Martina...
Cestou na vršky
A druhý den zase nahoru
Tady se dozvíte, jakých hrůz byla ubohá Ťapka dnes večer svědkem

Den první: 29.1.2004
Sraz byl v 5:45 na Hl.n. Koupily se  lístky a nasedly jsme do vlaku. Přesedalo se jenom v Doudlebech. V Rokytnici jsme zjistily, že se vlak s busem míjí asi o 10 min. Super. Naštěstí se nám povedlo přemluvit nějaký lidi, aby nás vzali do Říček, když tam taky jedou. S náma (když viděli náš úspěch) se svezli ještě asi čtyři lyžaři.
U Křížku nás vyložili a divili se co že tu chceme dělat (nikde žádná cesta). Když odjeli, hodily jsme si bágly na záda a začaly se brodit sněhem, kde se dala tušit cesta (bylo vidět, že tu někdo kdysi šel). Ťapka se celá propadala do sněhu (jednou po bříško, jednou po hlavičku), ale nevypadala, že by jí to vadilo.
Chata šťastně stála a dokonce se dala i odemknout. Odházely jsme sníh, našly a nanosily vodu, zatopily (musel se protavit sněhový čepec, takže kamna ze začátku kouřila) a vyrazily na běžkách na procházku. Ťapka byla celá okuličkovaná sněhem (musely jsme ji obírat). Po večeři se hrály karty a pexeso.

Den druhý: 30.1.2004
Po sáhodlouhé snídani se nám konečně povedlo vypravit se na výlet. Stopa od včerejška zase zapadala. I tak pomalý postup zdržovala moje fotománie. Dojedeme vůbec někam? Nakonec se nám povedlo opustit modrou a už se jelo líp. Hlavně Ťapce. Té teda ťapalo -protože žlutá vedla po silnici, takže konečně mohla pobíhat bez věčného zapadání do sněhu. Jenže silnice jí nestačila a tak pořád nakukovala přes hromady sněhu podél silnice do lesa. Z těch zajímavějších vozidel musím zmínit dva policejní skůtry a rolbu.
S ohledem na Ťapku jsme se rozhodly neodbočovat na značku, ale pokračovat po vedlejší silnici. Bylo to jenom dobře. I tak se pod sněhovými jazyky jenom ztrácela (kdy to tu protahovali naposled!?). Pak se přidal silný vítr se sněhem a Ťapka toho měla tak akorát dost. Náladu jí zvedla až protažená silnice a relativní závětří. I tak měla z jedné strany  na kožichu ledovou vrstvu. A pak už hurá dlouhým sjezdem po silnici do chalupy.
Ještě se muselo pro vodu. Večer se hrály karty. Ťapka byla poněkud skleslá. Ožila až když dostala pořádně napapat.

Den třetí: 31.1.2004
Ráno na nákup (já a Proužek) a pak pro Martina k autobusu (aby našel chatu). Prej by ji nenašel. A přitom měl tak hezkej nákresek. Dali jsme ještě rohlík a pak se vyrazilo na výlet. Radši po silnici, když nejsou vyježděné stopy. Nad Říčkama jsme už ale na nějaké narazili a tak,  když Ťapka nic nenamítala, jsme po nich vyrazili. Vedly sice po silnici, ale ta pod sněhem vůbec nebyla vidět. Na vrcholovku jsme sice dorazili, ale to už byl tak akorát čas jet domů. A tak jsme jeli. Bylo to hezky mírně z kopce. Akorát ten závěr po modrý byl trochu prudčí. A pak už do chaty.
Večer se popíjel svařák, Martin hrál na kytaru, zpívalo se... někteří vytuhli a to ještě ani nic nepili (L.).

Den čtvrtý: 1.2.2004
Martin se rozhodl pro delší trasu a brzké vyjetí. Nám se kupodivu podařilo vyjet chvíli po něm. Vlekem jsme se nechaly vyvláčet na včerejší silničku (Ťapka v batohu) a pak se jelo po vršku (když jsme tam konečně dojely). Jely jsme a jely, až to Ťapku přestalo bavit a tak jsme se vrátily na rozcestí s modrou a po ní se spustily dolů. Nějak mi ty sjezdy neseděj. Zvlášť ne když jsou stromy pres cestu.
Běžky do chaty po silnici jsme tentokrát musely nést. Nějak nám ten sníh taje. Martin přijel do chaty chvíli po nás. Ještě se štípalo a nosilo dřevo a topilo a vařilo. Večer masala a kytara.

Den pátý: 2.2.2004
Balíme, uklízíme, ještě se dělá dřevo. Tak nám to tu taje. Ze střech se sesunul sníh. S předstihem vyrážíme na bus plni pochybností, zda vůbec pojede. Opravdu ten jízdní řád platí? Skutečně to jelo:-)
V Rokytnici chceme jít do cukrárny, ale zjišťujeme, že tu žádná není. Jejich smůla. Ježe naše taky:-( 
Nasedáme do vlaku. Jen dva přestupy a jsme v Praze. Po cestě dvojčata zjišťují, že Martinův bývalý spolužák je jejich bratránek.

Celkem km:43
Účastníci: Lesnička, Proužek, Martin a já
Text: Wanahčawin
Foto: Wanahčawin

Zpět