A my se už stejně museli přesunout na vlak. Tam jsme si dali taky první sváču, pěkně s kafíčkem, co měl v termosce Pavel.
Pak už jsme vystoupili a museli po svých. Vnořili jsme se do brdských lesů. Včerejší vychřice poscházela ze stromů spoustu jmelí. Když jsme se byli podívat na chatky u Jezírka, vyběhl na nás nějakej pán, že tam nemáme co pohledávat, že je to soukromej pozemek. A navíc prej kluci:-/ A já jsem asi vzduch?!;-)
Na jednom rozcestí jsme dali sváču - buchty od Bzučky. Když už nemohla jet, aspoň nám napekla. Byly moc dobrý. K nim jsme si dali čajík s medem a citrónem a Višňákovu višňovku, aby se líp šlo.
Místy to berem lesem a za tmy dorážíme na Břízu. Je moc hezká, ale to oceníme až za světla. Zatím pročítáme kempovku a rozděláváme oheň. Po večeři povídáme dlouho do noci. Na hraní a zpívání nakonec nedošlo, ale vůbec to nevadilo. Někdy je líp pokecat:-)
Zalézáme do spacáků. Kontrolujeme pevnost přístřešku. Je to v poho, jen chce dát pozor na tu zeď z kamenů. Následuje  červení. Je ukončeno Pavlovým výkřikem, že má svetr samý jehličí a že ho musí vytřepat. Višňák vytřepává projistotu celej spacák. Vytřepávání svetru se nakonec odkládá až na ráno. Je to totiž pěknej ježík.

Ráno se nám nechce ze spacáků, tak ještě jíme v leže sušenky. I to je chvílema na naši lenost moc. Ale nakonec vstanem, prože vody je moc málo na naši velikou žízeň. Vaří se čaj, dělá se dřevo a pak i polívka. Něco po poledni opouštíme Břízu. Ještě chvíli čekáme, jestli nezačne pršet, že bychom zalezli zase pod přístřech. Nekoná se. A tak jdeme dál. Vlastně i místy svítí sluníčko:-) A vůbec je moc krásně. Všude po lese jsou známky vichřice, co tu byla. Je tu spousta zpřelámanejch stromů.
S ribičkovou pomazánkou v žaludku se jde o moc líp, tak zastavujem, abychom se posilnili na další cestu. Nějaký drzý zvířátka nám sláčou po jídle a i všech ostatních věcech. Nejvíc jich je na mapě, ale tam jim to klouže.
Stavujem se na Naději. Vyrušujeme z odpočívání nějaký dva lidičky. Dobře jim tak. Aspoň zjistili, že je venku hezky;-) Posilnili nás silnym čajem a vyrážíme na Brdskou vločku. Ta je ale zbořená. Někdo si hrál s motorovou pilou:-/ Dokonce zbořili i menhir. A tak jdeme dál šeřícím se lesem na Krkavčí údolí. To už je taky obsazený, tak jenom nabíráme vodu a vyrážíme zpět na Vločku. Je tam bohatě čím topit :-/

Musíme obnovit zbořený ohniště. Večeříme tentokrát dvakrát, protože jedna večeře je málo. Netrpělivě čekáme, až se dovaří jídlo a hypnotizujeme kotlík. Višňák dobu čekání krátí písničkama. Chvílema jsou vidět hvězdičky. Obvzlášť když jdem spát. Proto se nakonec rozhodneme nestavět přístřech a jenom tak se přikrýt celtama.
Když nás vzbudil déšť padající do obličeje žádná hvězdičky už vidět nebyly. Pak sice zase vidět byly, ale pršelo na nás ze ztromu. A pak nás všechny Višňák přikryl pláštěnkou. A pak už na nás nekapalo i když hvězdičky vidět nebyly.

Ráno už nepršelo, tak jsem se po nějaký době rozhodla vystrčit hlavu zpod pláštěnky. Hvězdičky už vidět nebyly, jen šedivý maraky. Když jsem otevřela oči po nějaký chvíli, bylo vidět už i místy modrý nebe. Na něm pluly mraky. Docela zvláštní bylo, že pluly nejen různě rychle, ale i různym směrem.
Nakonec jsme vstali. Možnosti k snídani byly červená čočka, nebo instantpol. Vyhrála kuřecí instantpol s jedním sáčkem česnečky. Ještě vaříme čaj, Višňák porcuje kokos a hurá na další cestu. Tentokrát už zpět do civilizace. Jmelí nikde. A to jsem si kus chtěla vzít domů. No ni, nevadí...
Cestou na nádraží nás zastihne déšť přecházející v krupobití. Jen co zapadneme do čekárny, začne svítit slunce. Za chvíli přicházejí další lidičkové s batohama. Je mezi nima i Tony. Jen škoda, že jsme si už koupili lístky. Byla by to sedmiskupinka:-)