brigáda v jizerkách

Věděli jsme, že nás má brzo ráno Jirka vyzvednout, nevěděli jsme ale v kolik. Preventivně jsme se rozhodli vstát v sedm hodin, zkontrolovali jsme telefon a polehávali jsme do čtvrt na osm, kdy jsme znovu zkontrolovali telefon a zase polehávali. Před osmou jsme to už nevydrželi, doopravdy vstali a Yuči volal Jirkovi, kde že to je. Byl už na cestě. Když přijel a udělal nám v autě místo, vydali jsme se do Sklenařic. Cestou nás Jirka upozorňoval na různé zajímavosti, například krkonošské muzeum, muzeum veteránů nebo formuli ve výloze.

Když jsme dorazili na místo naší brigády, přivítala nás velmi vitální paní Marie, která nás uvedla do chalupy a hned nám nalila polévku, potom nám ohřála kuře a nakonec uvařila kávu. Pak nás ale hned zaúkolovala prací. Já, Wanahča, Ayúta, Tinači a Pepa jsme se pustili do natírání chalupy z venku. Malovali jsme bílé pruhy na hnědém podkladu na dřevěných obkladech, hnědou stříšku, dveře a hnědé okapy, které zůstali v nepřístupných místech nenabarvené. Yuči s Jirkou se věnovali vnitřku chalupy, osekávání omítky a kopání rigólku pro drenážní hadici. Po celou dobu nás paní Marie obcházela s nabídkami různého občerstvení.

K večeru na nás čekalo opékání špekáčků, a protože venkovní část jsme už dokončili, navíc venku začalo pršet a dál jsme neměli moc co dělat, zabavili jsme se různě. Tinači a Ayúta se točili na křesle, Pepa a Wanahča skákali přes oheň a nakonec jsme fandili vnitřní skupině, která se nažila spojit dva tunely, jeden v chalupě a druhý před chalupou v jeden. Byl to trochu boj, protože bylo třeba vytvořit šikmý spoj pod základy stavby v hlíně a kameni. Nakonec se ale vše zdařilo a my se, už potmě vydali zpět do Kolína.

V Kolíně nám Jirka uspořádal takové posezení s vodní dýmkou při víně, sýrech a uzeninách různých druhů a olivách. Přijeli jsme po půlnoci, spát jsme šli ráno a vstávali vlastně taky ráno. Byla to moc pěkná a povedená akcička.

Brigáda v Jizerských horách