brigáda v jizerkách 2

Asi proto, že je nám s Volavkami dobře a že jsme chtěli Jirkovi pomoct, rozhodli jsme se zopakovat si tu povedenou akcičku z posledně, tedy brigádu v Jizerkách. Tentokrát jsme ale začali už v pátek. Přijeli jsme už pozdě večer, ale i přesto jsme dostali teplou večeři, jak jinak, než od paní Marie, která nás opět celý víkend zásobovala dobrým jídlem a pitím. Když jsme dojedli, povídali jsme si a popíjeli jsme snad do půl čtvrté ráno.

Za několik hodin jsme byli nuceni opustit pohodlné a vyhřáté postýlky, protože jsme se měli pustit do práce. Hned po snídani jsme se dali do zahrabávání příkopu podél chalupy. Jirka s Yučim se vypravili na nákup. Kromě jídla přivezli i stavební materiál. Nepřivezli jen vody, což jim Marie po celou dobu vyčítala. Než se vrátili, Pepa, Stáňa, Lesnička, Wanahča a já jsme vybírali velké kameny, které se měly dát na konec odpadní trubky, aby tam podpořily vsakování do země pod výkopem na zadní straně chalupy. Mezitím byly vyslány Lesnička s Wanahčou k sousedům pro pitnou vodu. Marie je na cestu vybavila batohy a nádobami a vysvětlila jim, jak se tam dostanou.

Když se pánové vrátili se stavebním materiálem a všichni jsme se naobědvali, pustila se naše pracovní skupinka do štěrku. Nakládali jsme ho na kolečka a zasypávali jsme jím drenážní hadici v příkopě za chalupou. Potom Jirka přivezl k zadnímu výkopu vozík se skruží a nastoupila druhá pracovní skupina, které pomáhal náš Pepa. Jejich úkolem bylo dostat skruž z vozíku a umístit ji na skruž ve výkopu. To se jim, až na jedno zranění žeber, nakonec zdárně povedlo. Stáňa s Lesničkou potom nastříhali pytle na zakrytí trubek v příkopu a my jsme je následně lehce přikryly hlínou. A někdy v tuhle chvíli se objevila i rodina našeho stavebního mistra, jeho syn Mirek, který přišel pomáhat svému otci na stavbě, jeho manželka, která pomáhala v kuchyni a přinesla pečivo a jejich pes.

Odpoledne jsme si dali svačinu, při které nás vyrušil Mirek sdělením, že máme jít něco natřít, čehož se ujal Pepa a že máme zakopat zadní výkop. Ujistila jsem se, že to znamená zasypat skruže do rovna se zemí a pustila jsem se do toho. Po nějaké době se ke mně přidala i Lesnička se Stáňou. Přišla se na nás podívat i Marie a divila se, proč výkop zahazujeme, když to má dělat bagr. Odešla celou záležitost konzultovat s Mirkem, který zanedlouho přišel opravit svůj pokyn. Zasypat stačí jen zadní část skruží. To nás nepotěšilo, protože to bylo nejdál od kopečků hlíny a ještě přes příkop, ale byly nám doneseny dřevěné lávky.

Druhá pracovní skupina zatím usazovala trámy pro pódium uvnitř chalupy a připravovala rozvody trubek do budoucí koupelny. Mezitím přišel Jirka, aby nám řekl, že zahrabání předního výkopu by potřebovalo poupravit. To si vzal na starosti Pepa s Wanahčou. Také nutno podotknout, že někdo z nás (tuším, že Stáňa a ještě někdo) během odpoledne doladil nátěr chalupy z poslední brigády. Pak se šli někteří z nás projít a přitom objevili v lese houby.

Večer jsem šla s Marií připravit oheň pro opékání špekáčků, který měl později posloužit pro spálení přebytečného odpadu. Druhá pracovní skupina sice ještě po večeři chvíli pracovala na výrobě pódia, ale večer už jsme byli všichni pohromadě a místo povídání jsme průběžně za stolem usínali. Tak jsme byli zničení a unavení.

V neděli ráno, po snídani, jsme dodělali jen nějaké drobnosti. Holky donatřely chalupu, my jsme doházeli nějakou hlínu do příkopu, nanosili nějaké harampádí na vozík a vyšli jsme si na procházku do lesa. Stáňa s Pepou a Wanahčou dokonce na houby a Yuči na falický symbol. Potom jsme se vrátili do chalupy a po obědě si připravili postavy pro "Dračí doupě", kdy pán jeskyně zfalšoval výsledky hodů kostkou, aby nadlepšil některým méně šťastným. To už ale bylo hodně pozdě a Marie potřebovala stihnout autobus, tak jsme rychle uklidili trámy do chalupy a pomohli jsme Marii vynosit peřiny do patra, rozloučili jsme se a vraceli jsme se domů.

Brigáda v Jizerských horách II