Sraz jsme měli mít v 17:00 u
Lesničky, ale Stáňa se
trochu pozdržela v práci, takže dorazila až kolen
šestý. My jsme si mezitím udělali salát a
Pepa dostal párek. No a pak už se jelo. Vezlo nás
šedé auto, řídila máma Lesničky.V Nespekách nás čekalo velké
schledání s Ťapkou. Důkladně se s každým
přivítala a pak s náma zamávala
odjíždějícímu autu s rodiči Lesničky.
Chvíli jsme blbli na zahradě a pak už byl čas připravovat večeři.
Byla bramboračka. Než se dovařila, připravili jsme ještě puding
na ráno. Připadal mi v tom hrnci nějakej divnej. Teprve po
zalití piškotů jsem zjistila, že tak půlka
druhého sáčku zůstala nevysypaná v sáčku.
Tak proto byl tak řídkej. Ale stejně byl dobrej. A dokonce do
rána ztuhnul.
Po papu se vyrazilo na noční vycházku. A pak už na
nás padla strašlivá únava a tak se
šlo spát.
Den druhý: 30.4.2005
Ráno jsme vstali docela brzo a dokonce se před
snídaní i proběhli po zahradě. Po snídani se
sbalilo jídlo na cestu a vyrazilo podél vody k
zříce Zbořený Kostelec. Cestou jsme potkali ještě
kostelík v Ledeckách a stádo krav.
Naštěstí za ohradou. I když pejsci se k nim chtěli
přidat.
Na zřícenině, po té co jsme ji celou prolezli, byla
sváča. Ťapka a Betynka vysomrovaly kus řízku od
paní, co jedla na vedlejší hradbě. Já zase
z hradby viděla takovou kulatou věž, tak jsme se k ní
vypravili. Samozřejmě lesem. Ale zpátky na zelenou už po cestě.
Na jednom místě značka odbočovala, ale my jsme si toho
nevšimli. Ještě že tak. Jenom díky tomu jsme
viděli koně a našli moc hezkej posed. Tři lidi by se tam vyspali.
Nakonec jsme teda pokračovali přece jenom po zelený. Ale ne moc
dloho, protože kousek před náma byla už vesnička Čakovice a tou
se Lesnečce nechtělo procházet. Hlavně by se z ní muselo
jít po silnici. Tak jsme to zabořili polní cestou
vedoucí souběžně se silnicí po které se
nám nechtělo jít. Když polní cesta skončila, padla
volba na lesní cestu. Tam taky byla další
sváča. U takový moc hezký louky-
jízdárny. Rost tam takovej velikej dub. A zurčel potůček.
Od něj jsme chtěli dojít do babice, ale to se nám moc
nepovedlo - zvolili jsme špatný směr - mělo se jít
proti preoudu a ne po proudu. Když jsme si ti uvědomili, vylezli jsme z
lesa, někde u křiváčka. A protože nám bylo líto,
že jsme si to tak zkrátili, prodloužili jsme si cestu
ještě o takovej modro-žluto-podél potoka
trojuhelník. A tenhle okruh nám vyšel bez
bloudění:-) No a pak už to bylo do Nespek kousek.
Po cestě, při třetí svačině se nám podařilo odhalit
žákeřné spiknutí. Pokaždý, když jsme si
sedli, že se najíme, vyrojila se odevšad spousta
lidí, i když do tý doby nikde nikdo. Takže jedině
spiknutí:-D
Na zahradě byla stará uschlá líska, kterou jsme si
měli pokácet na dřevo, budeme-li chtít dělat
oheň. Což jsme samo chtěli. Líska má tu nevýhodu,
že její dřevo je nesmírně pružný, takže nám
ze začátku dost vzdorovala.
Večer se dělaly špízy. A když jsme se najedli, začalo se
skákat přes oheň. Trochu mi přitom uhořely vlasy. A pak jsme
natočili mikrofilmík o úchylákovi. A taky jsme
pekli brambory v popelu.
Jelikož zrovna byly čarodějnice, u fodbalovýho hřiště se
dělal velikej oheň. Tak jsme se šli taky podívat. A na
noční vycházku. Večer ještě hrady a pak už
spát.
Den třetí: 1.5.2005
Ráno se konala jenom snídaně, po zahradě běhali jenom
pejskové. A posnídani začala příprava na
batikování. Ne všechna trička už byla
svázána, tak jsme to museli napravit. No a pak už se
barvilo. Jako první byla fialová, pak zelená a pak
šišky s mákem k obědu. Nakonec se barvilo na
hnědou.
Po obědě byli všichni tak trochu unavení. Asi
jarní únava:-). Zatímco se oddávali
odpočinku, já trhala sedmikrásky. Odpoledne se
hrálo uzlový pexeso.
Ještě jsme se vyfotili s našimi nabatikovanými
věcmi, dosbalili a jelo se do Prahy.
Text:Wanahčawin
Foto: Lesnička, Šuči, Stáňa a Wanahčawin
Zpět
