Původně
jsme měli jet spát první noc do lesa, ale
zatažená obloha a všeobecná
únava nás odradily a tak jsme jeli rovnou do
chaty. Teda ne rovnou. Sraz byl zase u Lesničky a tentokrát
se to bralo ještě přes supermarket aby se
nakoupilo. To aby jsme neumřeli hlady.
Když jsme dojeli na chatu, začalo se vařit. Byl krabí
salát a byl moc ňam. Skoro se nám pak ani nechtělo
jít na procházku. Ale nakonec jsme se odhodlali a
vyrazili na kopeček kousek od chaty. Byl tam koukací strom
a kaplička a spouta ještě neposekanejch luk s vysokou
trávou. A z křoví vyběhla srnka a taky jsme
vyplašili bažanta. A pak jsme si na chvíli sedli a
vychutnávali soumrak.
V chatě se hrály již tradiční hrady a pak už na
nás padla veliká únava, tak jsme šli
spát.
Den druhý: 11.6.
Ráno bylo zase zataženo. Po snídani jsme vyrazili na
procházku, najít tu louku na které chceme slavit
slunovrat. Otázkou totiž zůstává, zda je tam, kde
si myslíme. Po cestě jsme potkali spoustu
zvířátek, kočičky, pejsky, koně. ovečky, srnky. Louku
jsme skutečně po troše bloudění našli a pak už
jsme spěchali naproti Bzučce, která měla i s Jíťou
přijet vlakem. Už jsme byli skoro na nádraží, když se
objevila na polní cestě postava s kočárkem. To už jsme na
sebe mávali a Ťapka se jim rozběhla naproti. Kočárek
cestu do Nespek zdárně přežil a většinou míst
dokonce i projel.
Po obědě se dělalo dřevo na oheň. Na festival v Nespekách se
nakonec nešlo. Bylo to moc drahý. Teda nebylo,
hrálo tam docela dost kapel, ale my jsme tam tak dlouho
být nechtěli a tak jsme chvíli poslouchali za
bránou a pak se šli projít, posedět podél
řeky a po cestě zpátky zase na chvíli poslech za
bránou. Cestou do chaty jsme ještě zašli na hřiště
a Jíťa se poprvé v životě klouzala. Moc se jí to
líbilo. A nám taky.
Když se Jíťa navečeřela a usnula, přesunuli jsme se k
ohni a opékali buřty a Bzučka hrála na kytaru. No a
taky se šlo spát. Ale to jsme dneska nestihli.
Den třetí: 12.6.2003
Ráno začalo svítit sluníčko. Konečně se mu
podařilo poodhrnout mraky a tak se na nás usmívalo z
oblohy. A tak jsme po snídani neodolali a šli se zase
cournout podél řeky. Po obědě se vyrazilo na vlak. Jíťa
celou cestu na nádraží prospala. Cestou ve vlaku
jsme dohadovali kdo co vezme na další akci a co že
se to bude vůbec vařit.
Text: Wanahčawin
Zpět