Den první: 27.12. 2005
Původně nás mělo jet o něco
víc, ale někdo byl nemocný, někdo nemoh zase z
jiného důvodu a tak jsme zbyly nakonec já, Proužek a
Lesnička a samozřejmě Ťapka. Zato s náma jelo mnoho chorob;
rýma, kašel, nastuzení, astma, bolavá
záda, kolena a nakonec se připojil i vypasený
puchýř :-)
Ale to nás vůbec nemohlo zastavit v našem úmyslu
užít si zase jednou pořásně sněhu a
lyžování. Zvlášť ne, když se
Štěpán rozhodl že pojedou na jednu noc s Jitkou s
náma a že nás vezmou autem. A tak jsme se
sešli nakonec na Smícháči, místo na
Hlaváku a bylo to jediný moje štěstí, že
jsme nejeli vlakem, ale autem, protože nevim jak bych to jinak
stihla.
Stavili jsme cestou jenom jednou u benzínové pumpy, kde
se dotankovala autíčku nádrž a my se naopak
vyprázdnili a pravda, zase trochu dotankovali horkou
čokoládou. No a pak už pomalu začal přibývat sníh
a najednou ho bylo moc a my se smažili najít místo na
parkovišti. Ono totiž v Říčkách si chataři svoje
parkoviště, která si průběžně během zimy odhazují
označují cedulkama a tak jsme nikomu to jeho místo
nechtěli zabrat. A tak jsme se vydali k nejbližší
osazené chatě, vyptat se kam to můžem dát, kdo tu je a
kdo ne a tak. Paní nás sice vybavila mnoha radami, ty se
ale po návratu na parkoviště uůázaly být
zastaralé a tak jsme nakonec taky museli vzít do ruky
lopatu. I když, nakonec se to vyřešilo stejně tak, že přijel
nějaký pán a ten nám dovolil postavit naše
auto za jeho, že stejně prý do zítra nebude
vyjíždět.
U toho jsme ale já ani Lesnička už nebyly, vydaly jsme se totiž
napřed k chatě s věcma a odhazovaly jsme sníh prozměnu tam. A
taky zjišťovali, zda strom, který spadnul na chatu
prorazil střechu, nebo ne. Ale bylo to vpořádku. Za
chvíli přišli i ostatní a Jitka se
Štěpánem se rozhodli zatopit, zatímco my
ostatní vyrazily na běžky. Jenom na chvíli, do
setmění. Ale i tak to bylo fajn.
Večer se povídalo o všem možném, popíjel
svařák a jedly se nejrůznější dobroty, co kdo
přivez z Vánoc. Na spepici na paprice se nakonec ani nedostalo,
jenom se uvařila vývarová polívka.
Den druhý: 28.12. 2005
Ráno jsme se v rychlosti
nasnídali, jenom vývárek a chleba a čajík a
vyrazili směr sjezdovky na Zakletym. Nicméně silnice nebyla
poněkud to ono a tak se auto muselo nechat na dolnim parkovišti.
Jedno tlačení nám bohatě stačilo.
A tak se zbytek cesty k vlekům musel urazit pěšky. Lesnička s
Proužkem jely sjezdovat a já jsem se nechala jenom
vyvláčet nahoru a pak pokračovala na běžkách po
vrškách. Konečně se mi povedlo zastihnout funkční
bufik na pěticestí a tak jsem neváhala a dala jsem si
čaj. Byl moc dobrej. Celý odpoledne vydatně sněžilo, ale k
večeru se strhla pořádná vánice - za
chvíli jsem byla jako sněhulák.
Do chaty jsem dojela o něco později než dvojčata a tak už na ně čekala
vyhřátá chata a ohřátý zbytek
vývaru. Teprve teď mi pořádně chutnal:-) a dokonce už
byla nanošená voda. Dali nám ji ve mlýně.
Po chvíli odpočinku jsme se zmohly ještě na koprovku, ale
pak byla únava vážně veliká a tak jsme docela brzo
zalezly do pelíšků.
Den třetí: 29.12. 2005
Den třetí je den odpočinku a tak
jsme to ani my nepřeháněly. Po třetí snídani jsme
vyrazily na výlet po modré. Po té co tam napadalo
tolik stromů to byla docela prolézací cesta. Ale
zato jsme se docela pobavily. Moc daleko jsme pravda nedojely, ale
každý den člověk holt nemůže intenzivně sportovat:-)
Chvíli po tom co jsme dojely do chaty se začalo stmívat a
my jsme vařily teprve první oběd :-o Ale zato jsme to dohnaly
několika večeřema. Ťapka ale stejně měla největší
předstih.
Večer jsme dopíjely mlíko a víno. A vůbec
dojídaly zásoby. S těmi nám v noci talé
pomáhala myška. Ale hrozně při tom šustila,
čímž mi trochu narušovala spánek.
Den čtvrtý: 30.12. 2005
Jo, tak dneska odjíždíme.
Klidně bych ještě zůstala, ale co se dá dělat, no. A tak
balíme, uklízíme a nakonec vyrážíme
na bus. Na zastávce pomáháme roztlačovat auto
nějakým lidem.
Autobus má jenom malý zpoždění, takže jsme za
chvíli v Rokytnici a tam potkáváme Yvetu,
která potřebuje taky do Prahy, tak se nakonec připojuje k
nám. Povídáme si celou cestu vlakem.