Snové krajiny za oknem jedoucího vlaku
	Stromy a zbytek cesty
	Dýmání a procházka
	Tolik moc nás bylo:-)

Ve vlaku
Skupinovka na nádraží, sluníčko už nám svítí na cestu:-)
Večer kolem ohně
Ráno

Do vlaku jsme nastupovali ještě za tmy. K tomu ještě byla mlha. Za oknem se míhala přízračná krajina a všichni jsme ještě trochu pospávali nebo snídali. Za nějakou dobu se za oknem objevily červánky. Tma postupně ustupovala svítání a odhalovala barevné listy.
Než jsme dojeli na naší zastávku, mlha i tma již zmizely a my vyrazili do sluncem ozářené krajiny směrem na tábořiště. Louka se leskla rosou a sem tam se ještě držela i jinovatka. Za chvíli jsme měli všichni promáčené boty.
Tu a tam se ještě válel chomáč mlhy a sluníčko do toho svítilo ostošet. Bylo krásně. Za jedním obvláš't hezkým, přímo pohádkovým, chomáčem jsme si zahráli hru se stromy a zavázanýma očima. Můj strom byl celý mechovatý a nahnutý a vůbec to nebyl ten co jsem si prve myslela. Ale nakonec jsem ho zase našla a k tomu spoustu pavoučků, kteří na mě spadli.
Vzhledem k tomu, že jsem měla dobrodružnou náladu a hlavně se mi vůbec nechtělo do kopce, přemluvila jsem ostatní, že půjdeme kolem skály Wakhan. Stáňa s Šučim váhavě souhlasili (ujistila jsem je, že už možná bloudit nebudeme, protože víme, že se nemáme vrhat do žádných bočních údolíček a navíc je pozitivní, že to dneska vůbec neklouže a že louka vypadá posekaně a tak asi ujdem i roští...) A Lesničce nezbylo než se k nám přidat, protože šla na tábořiště poprvé.
Roští jsme si užili dost a dost (možná by se mu dalo bývalo trochu vyhnout, když ale já měla tu dobrodružnou náladu...) a klouzalo to jenom na jednom místě a bylo tu spousta krásmýho rákosu a kopřivy větší než já:-) No a když už jsme začali pochybovat, zda jdeme správně, uviděli jsme mezi stromy kouř, a už tu byla stará známá lesní pěšinka, která nás zavedla mezi zlaté javory, minuli jsme jezírko a vyšli u latrošky. Otevřel se nám pohled na spoustu tee-pee. Tolik jsem jich na našem tábořišti snad ještě neviděla. Tábořilo tu celých šest kmenů(Ťapáč, Jestřábi, Wanagi Oyate, Roháč, Čanguška a my).
A tak jsme se přivítali s těmi co jsme znali, porovnali ležení, někteří dělali dřevo, jiní se motali kolem kuchyně a za chvíli byl oběd. Následovala polední pauza, nutnost přeparkovat auto a příprava večerního ohně a večeře. Někam mezi to se vměstnala i procházka, příjezd Davidů a děti hrály hru.
Odpoledne jsme zjistili, že je nás na tábořišti 74, což je skutečně počet nebývalý, tak jsme museli poněkud zvěčit kapacitu laviček kolem ohniště. Ale stejně se nějak pořád nedostávalo míst. Nakonec se  podařilo všechny usadit a náčelníci jednotlivých kmenů postupně promlouvali o kráse, pravdě a síle.  Lásky se zhostili dva hosté, David a Zelí.
Plameny ohně prozařovaly tmu. Jistry poletovaly kolem. Když se oheň rozhořel o něco víc, začaly padat zlaté  lístky ze stromů, jak stoupal teplý zvduch. A pak přišel čas k udílení titulů a Šuči se stal hledačem cesty.
Ještě se hrálo štronzo u čehož jsme se všichni nasmáli. Potom už byl čas alespoň ty nejmenší uložit  a tak Mokrouš zahrál ještě několik písniček a Kotlík poslal Velikému duchu kouř z dýmky.
Oheň byl zakončen několika slovy Kotlíka  a Yučiho.
Někdo zůstal u ohně, jiní šli do tee-pee, ať už spát či si ještě povídat a vařit. Někdo den zakončil noční procházkou.


Den druhý: 29.10. 2005

Ráno jsem spolu s Kotlíkem a Davidem začala koupelí v Losiňáku.  Pak byla raní píseň a potom snídaně. Většina osazenstva se dneska vypravila na výlet, jenom my a ještě Wanagi Oyate jsme  zůstali na tábořišti. Kotlík s Davidem odjeli nakoupit a hodit Korála na bus.
Já s ostatními volavkami jsme dali procházku. Vydrápali jsme se na pole a užívali si výhled do krajiny. Ajá hledala trnky. A nejenže jsem našla tnkové keře, ale ony byly také obsypané plody, což mě potěšilo.
Sluníčko svítilo, křičelo káně a podzim už poztrácel větší část listí ze stromů a nám bylo moc krásně.
Než jsme se vrátili do tábora, Sany s Pírkem dodýmali a časem se vrátili i nákupčí. Pak začala příprava monoha dnešních chodů jídla a ini.
Když ini skončila, byla už tma a my jsme ještě dlouho seděli a povídali si u ohně a David hrál na kytaru půjčenou z vedlejšího tee-pee. A večer jsme pozorovali dalekohledem Mars a drůbež.


Den třetí: 30.10. 2005

Dnes zbývá zabalit a odjet. Ale nejen. Ještě můžeme obdivotat jinovatku, než roztaje. Udělat ještě několik kroků bosí po trávě, vykoupat se. Hřát si ruce u ohně. Uvařit si raní čaj. Prohodit pár slov s ostatními lidmi. Poslouchat ještě chvíli vítr ve větvích. Sejít se v kruhu na louce. Vyhlási vítěze hry. Vyfotit se na památku a předat pamětní listiny a lístečky. Nasbírat trnky. Zahrát si hru. Zalít oheň. A rozloučit se. S místem i lidmi. Bylo to dobré setkání. Už se těším, až zase někam vyrazím příště. Snad to bude brzy.

Text: Wanahčawin
Foto: Wanahčawin, Coral