PODZIMNÍ TÁBOŘENÍ 06

























Den první: 16.11.06

Ráno jsme se nakonec sešli po několika telefonátech na Lužinách u metra, protože Yuči netrefí ke mě domů autem. 
Pozdravila jsem se s Tinači a Yučim a vyrazili jsme ke mě domů. Cestou jsme si pověděli ranní zážitky jako popojíždění v dopravní zácpě a návštěva lékaře. 
U mě se naložily volavčí zavazadla a už se jelo směr Kolín. Yuči se zoufale při řízení pokoušel naladit rádio jehož frekvenci si nepamatoval. Nakonec pověřil Tinu aby zavolala Davidovi a ten mu tu frekvenci našel na netu:-) Nicméně když jsme opuštěli Klánovický les, rádio začínalo šumnět a tak Yuči radši pustil Nohavicu.
V Kolíně nastal menší problém v podobě patníku a objíždění lampy. Totiž, Yuči se chtěl otočit i s vozejkem a tak to vzal kolem lampy přes trávu. Jenže tam číhala zrada v podobě starého, dávno zarostlého pískoviště. Na obrubníku toho pískoviště jsme zůstali viset. To už na nás volala jakási paní z okna, jestli nechceme pomoct a i se skorosynem sešla dolů, aby nám pomohli. Dozvěděli jsme se, že oni tam už také jednou uvízli, ale že oni jsou větší blbci, protože o tom pískovišti věděli, narozdíl od Yučiho. 
Pomocí zákopáku, heveru, několika prken, sekery a našeho tlačení se vyjet nakonec podařilo. Vozejk jsme ale nakonec odpojit stejně museli.
Wanyanka nám pomohla naložit věci zezhora a ze sklepa a pak jsme již mohli vyrazit směr Losiny. Tam začalo poměrně úmorné nošení věcí.  Když jsme měli na louce vše potřebné, začali jsme připravovat stavbu teepee. Tyče připravovali Yuči a Tina, zatímco já jsem měla za úkol donést svačinu z auta. 
Nejdřív mi nešlo odemknout auto, aspoň ne dálkovým ovládáním. Ale jelikož jsem u dálkového ovládání objevila klíč, s úspěchem jsem ho využila a dala do bedničky tašku, kde vykukovala tatranka i s perníčkem. Kromě nich tam bylo ještě mlíko. Hezky jsem jí uložila do bedničky a zamkla auto. Tentokrát dálkové ovládání fungovalo:-)
Vzala jsem bedničku a ono jí vypadlo dno. No, samozřejmě jsem ji nevzala za dno, ale za držátka:-/ Z tašky začalo vytékat mlíko. Rychle jsem ji rozvázala. Protržená byla pouze jedna krabice:-) Tak jsem jí postavila do pokusu o sestavení bedničky, spolu s taškou a vyrazila. Z bedničky na mě tak trochu teklo mlíko a navíc se pořád rozpadala (i když jsem ji držela zespoda). Rozhodla jsem se se ji pokusit znovu sestavit, když se objevili na cestě Yuči s Tinači.  Yučimu se povedlo sestavit bedničku a po cestě na louku jsme dopíjeli roztržené mléko. 
Nakonec se ukázalo, že v tašce byla pouze jedna tatranka a jeden perník a ještě sušené ovoce a že mlíko hrozně lepí a tak jsme to všechno museli umýt v potoce. Tatranky jsme ale nakonec měli - moje erární:-)
Pak už nastal okamžik stavby teepee. Docela se nám to povedlo. Ještě lining (fakt jsme si ho s Tinou nenaměřily nejlíp;-), ozan, ohniště.... a už byla tma, tak jsme rozdělali oheň, aby bylo vidět na rozbalování ležení.
Ještě jsme snesli nějaký věci. Tentokrát i správnou tašku se svačinou, tak jsme jí nakonec zdlábli a Yuči odjel pro ostatní do Kolína. My si mezitím s Tinou povídali. Nakonec mi zazvonil telefon a to znamenalo, že jim mám vyrazit naproti se světlem. Tinači se už nikam nechtělo, tak zůstala v teepee.
V Losinách jsem byla o něco dřív než autíčko. Nově přibyli Wanyanka, Ayuta, Pepa a Stáňa. Vzali jsme, co bylo potřeba a vyrazili z kopce dolů. Yuči nás příliš předběhl a v té tmě neviděl odbočku tak sešel z cesty do potoka. Dokonce i Wanyanka si šlápla do louže. Jen jestli to nemaj v rodině;-)
Tina mezitím usnula, ale když se vybalilo jídlo, tak se přecejen probrala. Byl zeleninový salát, který Wanyanka připravila předem doma. Popíjeli jsme čajík a pomalu usínali.

Den druhý: 17.11. 06

Ráno jsem rozkřesala oheň (Tinači mi poskytla troud) a začala vařit čaj. Měla jsem jít totiž pro Lesničku na nádraží do Kácova a to jsem bez snídaně vážně nechtěla. Byl salát ze včerejška. Byl ještě lepší než včera. A taky chleba s marmeládou a nebo se sádlem. Pepa si užíval i rok starý máslo, ale nakonec mě pověřil, ať koupim v Kácově nějaký novější a ještě klobásku. Idealista, ve státní svátek v takový díře.
Vyrazila jsem o něco pozdějc, než jsem chtěla, protože bez teplýho čaje v žaludku jsem se na to necítila a on se ne a ne uvařit. Cesta byla hezká. Všude ticho a klid a sem tam trochu mlhy. Už jsem byla skoro v Kácově, když mi Lesnička volala, že je v Kácově a kudy že má jít. A protože stála u rozcestníku a já taky (jenže u jinýho), tak jsem jí i byla schopná říct kudy a tak vyrazila po značce sama. Za chvíli jsme se sešly. A mě za chvíli zvonila mluvící skříňka a v ní Yuči, ať seženeme magi, že je potřeba na těstoviny. A že to nemá bejt to sladký. (ono existuje sladký magi:-o?) A protože se nám nechtělo zpět do kácova, spolehly jsme se na to že poprosíme nějaký dobrý lidi po cestě.
Chatky, co roubily cestu byly ve dvou případech obydlený a tak jsme to prubly tam. Ale magi tam nebylo. A nebo jedině na zapřenou;-) A v Losinách zase bylo jako po vymření. Až jedna zahrádka byla otevřená. Vyrazily jsme za hlukem ve stodole, doufajíč, že je to hodnej člověk a ne zlej pes. Ale tam jsme nedorazily, protože z domu vyšla nějaká paní a ta nám magi dala. Vůbec ho nechtěla zaplatit, ani nám kus odlejt. Řikala, že to budeme mít aspoň i na příště. Tak jsme chutě vyrazily do tábora, kde nám Pepa vynadal, že nemáme máslo, když máme magi:-)
Zatímco jsem byla pryč, ostatní snosili zbytek věcí a začali dělat dřevo. Když se nanosilo dřevo do teepee, byl oběd a po něm jsme hrály několik her jako ocasy, prdelačku, navigování lidí, molekuly, most a tak. No a pak se již setmělo a tak se vařilo a povídalo a hráli jsme městečko Palermo.
Také jsme oslavili narozeniny Tinači a Yuči zjišťoval kdy kdo má daší, že bychom zase mohli něco slavit;-)

Den třetí: 18.11. 06

Po snídani jsme si museli zase znovu vytvořit postavy na DRD, protože si je nikdo nevzal. Dokonce i Tina se rozhodla hrát. Já si během toho vyřezala lžíci. A pak jsem se již všichni ocitli v kobce neznámo kde.... Kouzelník naší skupinky byl mírně zmatený, ale náš krol válečník to svými schopnostmi vcelku vyrovnával;-)
No a pak bylo potřeba zase dodělat dřevo. To se už zase šeřilo a tentokrát došlo spíše na slovní hry jako máma mojí mámy, zase městečko, co by to bylo kdyby to bylo..., ale zdaleka nejvíc nás zaujalo vadí nevadí. 
Trochu pršelo a některé neustále obtěžoval Kmeť ze záhrobí. Obojí ztěžovalo chození na záchod;-)

Den čtvrtý: 19.11. 06

Dnes nás vzbudil budík. Museli jsme totiž včas vstát a zabalit. Škoda. Klidně bych ještě zůstala. Na louce se převalovala mlha a na trávě byly kapičku vody. Losiňák šuměl. Na některejch stromech se pohupovaly poslední lístky. Postupně jsme balili a odnášeli věci nahoru k autu. Nejhorší bylo teepee. Nesli jsme ho čtyři a stejně nám nakonec málem upadly ručičky. 
Cesta zpět byla poněkud složitější. Nejdřív se jelo do Kolína k Yučimu, kde se vyložila většina věcí a pak se jelo k Tinači, kde se dalo sušušit teepee a deky do sušárny a pak zase zpět k Yučimu, kde se všichni kromě Tiny naskládali do auta a hurá do Kutný Hory. Tam Yuči vrátil vozejk, po cestě jsme obdivovali zamlženou Braboru a mlhu a nakonec jsme dojeli až do Prahy a ponějakym tom bloudělí až ke mě, na Hůrku, kde auto opustily Volavky. Ještě Yuči odvezl Ayutu na Lužiny a pak s Wanyankou pokračovali do Motola. 

 Zpět