VÝPRAVA PLNÁ PŘÍCHODU, ODCHODU A SETKÁVÁNÍ KOLEM ZVÍŘETIC

	Večer u ohně
	Cesta ke zvířeticím z lesa a od vlaku
	Vaření
	Kytara pro sklidnění
	Večer u ohně a  v kobce
	Cesta na vlak  a naše houbařské úlovky

Cesta vlakem a pak i lesem
Pomalu přišlo ráno, tak nezbylo než vyrazit na cestu
Pohledy z věže a na věž
Hra maják nás vcelku bavila, tak jsme vymysleli hned několik modifikací
Žába jako mediální hvězda
Sluné ráno a výhledy z kobky

Den první: 7.10. 2005

(Wanahčawin, Šuči, Pavel)
Na nádraží jsme si všichni dali zmrzku a pak se přemísťujeme na nástupiště, kde jak zjišťujeme jsou už jiné šedé volavky, nějaký skautský dívčí oddíl. Jedou stejným vlakem, ostatně spolu s dalšími dětskými oddíly, ale všichini se během cesty nakonec odpojují. 
Ve vlaku zjišťujeme, že si Pavel vzal noviny a by se nenudil, kdyby jsme všichni ve vlaku usnuli  jako na ospalém výletě, zčehož je vidět, že čte naše stránky :-)
Z Bakova jede bus jako náhradní doprava za vlak. Jedem jenom jednu stanici a konečně vyrážíme z města. Jenomže je to tam docela špatně značeno, takže se nám podaří značku najít až po docela dlouhé chůzi po silnici. Po cestě fotíme spoustu skupinovek, což nás poněkud zdržuje, takže dříví nosíme až za šera. Ale za chvíli nám hoří ohýnek a my si opékáme buřtíky a povídáme a nakonec, vlivem velikého hladu ještě musíme dát instantpol. A pak už se jde spinkat. Teda jak kdo. Pepa s Pavlem si prý  ještě dlouho do noci povídali, zatímco já jsem spinkala.

Den druhý: 8.10. 2005

(Bzučka, Lesnička, Stáňa, Betynka, Ťapka, Jíťa, Wanahčawin, Šuči, Pavel)
Ráno jsem ležela ve spacáku, posluchala křičícího dravce a dívala se jak vír pohupuje korunami borovic a slunce je barví dozlatova, když tu kde se vzal, tu se vzal jakýsi pán. Jede/jde po cestě,  která už dávno není cestou, zato ale vede kolem našeho ležení. Vede kolo a na něm má košík. Houbař nebo kolista? Jak už jsem napsala, cesta je takřka neviditelná, a leží tu spousta větví, takže kolo musí místy přenášet. Nevypadá, že by sbíral houby. Přesto mu přeji dobré ráno. Trhne sebou. Asi si nás vůbec nevšiml. Neodpovídá, zato výrazně zrychlí a čas od času se znepokojeně podívá přes ranemo naším směrem. Doufám, že jsem ho moc neviděsila...
Ráno ani nevaříme čaj, dáme jenom chleba a vyrážíme na cestu. Ale náš postup značně zbrzdí objev hub v suchém kapradí. Neodoláne a sbíráme. Brzo  jich máme plno a tak můžeme vyrazit dál. Za chvíli jsou již vidět Zvířetice. Ačkoliv z dálky zříca vypadá opuštěně, u ohně už jsou nějací trempíci a v jedné z kobek stojí stan. Zabíráme druhou kobku a já s Pavlem vyrážíme naproti ostatní, kteří mají přijet vlakem, tedy Stáně, Lesničce, Bzučce, Jítě a pejskům. Potkali jsme hned několik kočiček, z čehož jedna se nechala i pohladit a předýnkovala. Lesnička mezitím nabírá vodu a pokračujem zpět 
na zřícu.  
Když už jsme všichni dorazili, vyrazilo se na dřevo a pak se vařil oběd. Trempíci mezitím odešli a tak jsme zjistili, že stan v kobce patří skautům, kteří záhy začali také vařit. Po obědě se hrála hra maják a to v několika variacích. Při té druhé jsem se poněkud přizabila, ale jinak byla úplně skvělá. Pak jsme dali nějakou tu písničku, ale to už pak museli Bzučáci odjet a tak jsem je šla aspoň já s Lesničkou a Ťapkou dopravodit a po cestě jsme nabrali vodu do flašek. 
No a šlo se vařit, což jsem poněkud zdržela křesáním, ještě k tomu neúspěšným. S námi opět vařili i skauti a nápad dělat smažák jim přišek dobrý, zvlášť proto, že od tábora prý trpí přebytkem strouhanky a tak se rozhodli to na nějaké z příštích výprav také zrealizovat. Zatímco skauti hráli noční hru, my jsme popíjeli masalu.
Jeden z nich uměl hvězdy, tak mi nějaké to souhvězdí ukázal, ale poněkud nám to stěžovaly mraky, tak z toho bylo spíš ukazování za jakým markem se které souhvězdí skrývá. Ještě se u ohně probraly nejrůznější jaderné reaktory a pak se už šlo spinkat.