| x |
SRBSKO Skoro všichni, kteří měli jet se nakonec sešli ve vlaku. Netrvalo dlouho a dovezl nás na zastávku Srbsko. Odtud jsme vyrazili Kodským údolím, nebo spíš po jeho méně strmé stěně nahoru na pláně. Asi v půlce kopce jsem dostala strašlivý hlad (jak jinak, když jsem ráno nesnídala) a tak se u příhodné klády zastavilo na jídlo. Když jsme se vyškrábali nahoru na pláně, zalíbil se nám kopec Hřib a tak jsme vyrazili jeho směrem. Cestou jsme minuli kotoučky (ani se na ně nikdo nesápal) a posed, na kterém se Stáňa s Pepou vyfotili. V relativním závětří lesa jsme zkoušeli odhadovat vzdálenosti pomocí tělesných měr, ale protože byla celkem zima zase jsme vyrazili dál. Někde u třetího zalesněného kopce se ztratila Betynka, a jelikož se nám ji nepodařilo najít, rozhodli jsme se uvařit si tady oběd a počkat na ní. Asi v půlce vaření skut. dorazila. A bylo na ní vidět, že je ráda, že nás našla. Po zbytek vycházky se nás držela a skoro nikam neběhala. Oběd byl moc fajn, ale už během něj začalo poprchávat a než jsme uhasili oheň lilo jako z konve. No ale co. Nejsme z cukru. Na cestě zpátky jsme chtěli ještě navštívit Kadskou jeskyni, ale vzhledem k terénu jsme se radši podívali jenom z cesty. Ještě jsme se stavili ve vedlejším údolí, ale to jsme neměli dělat, protože nám ujel vlak. A ani do hospůdky jsme zajít nemohli, protože u jediného stolu, kde bylo místo byl nepřátelský pes. A Ťapka taky neštěkala zrovna přátelsky. Psala: Wanahčawin |
x |