Den první: 31.12. 2004
Scházeli jsme postupně v
rozmezí několika hodin u Šučiho a Stáni v
Radotíně. Když už jsme byli všichni, šlo se na
procházku. Ale byla jenom krátká a protože
Jíťa přes den nejlíp spinká při projížďce
kočárkem, Bzučáči si tu procházku
ješte trochu protáhli. My ostatní začali
připravovat občerstení. Rovnat na talíř již
tradiční maso pěti vůní z kuchyně dvojčat, mazat
chlebíčky pomazánkami a tak.
To už se Bzučáci pomalu vrátili a probudila se i
Jíťa. Skoro všichni si vyzkoušeli chození
přes hlubokou propast. Pokud si dobře vzpomínám,
všichni se zřítili:-D Ještě že ta propast byla
jenom optický klam;-)
A tak jsme při čekání na půlnoc jedli, zpívali
(musela se nejprve spravit kytara), a také hráli
nejrůznější hry. Mimo jimé hrady, papírky,
sirky a další. Postupem času se přiblížila půlnoc,
následoval přípitek a focení ohňostroje z okna.
Bzučáci se pak rozloučili a šli spát k Jítě
do vedlejšího pokoje. Ráno chtěli vcelku brzo
vyrazit a předpokládali, že mi ostatní budeme mít
ještě hlubokou půlnoc.
My ostatní ještě užívali noci, jídla a her.
Když už se nám ale moc klížili oči, uložili jsme se
také. Ještě ve tmě někdo recitoval básničky a pak
už bylo ráno:-)
Den druhý: 1.1. 2005
Když jsem se vzbudila já,
Bzučáci už byli pryč, ale někdo je prý viděl
odcházet. Asi nevysublimovali:-) Ráno po snídani
se s námi rozloučila i Martina a my ostatní vyrazili na
procházku. Již tradiční okruh na skály nad
Radotínem.
K obědu bylo maso se zeleninou a pak jsme se za chvíli museli
rozloučit i my ostatní. Cestou k autobusu jsme prskali
obřími prskavkami, na které se zapomělo včera.
Text: Wanahčawin