 |
V kempu, hlavně ve stanu;-) |
Den první: 4.8. 2006
Protože začalo pršet a skončila
vedra, která jsou k trávení času u vody
přímo nevhodná ;-), vyrážíme na
víkend s kánoema. Cíl naší cesty
byly Slapy.
Všichni se sešli u nás. Tedy Stáňa a Orsk.
Když Stáňa s Pepou dlouho nešli tak jsme jim jeli naproti
a vyzvedli je u nich. Stáňa si teprve myla hlavu :-). Z pejsků
jela jen Ťapka, ale vydala za tři. Měla dobrou náladu a chtěla
si pořád hrát.
Cestou do kempu v Cholíně jsme se ještě stavili pro dřevo
na oheň. Na místo jsme dorazili kolem 20:00 hodin. Pan
recepční nám ukázal kam dát stam a
poučil nás o pravidlech kempu. Když jsme vyházeli věci z
auta na příslušném místě, rozloučili jsme
se s tátou, který nás přivezl.
Zatím co jsme stavěli stany, Ťapka si obstarávala věci u
sousedů. Nojo, měli kuřátko.Postavili jsme stan pro tři lidi a
stan pro čtyři lidi. Ale po schlédnutí Orskova
maxiáčka jsme usoudili, že se vejdeme do jednoho.
Večer jsme ještě šoupli lodě na vodu a udělali si krátkou projížďku, nasbírali kameny pro zatížení a Wanahčawin a Orsk se začali učit pádlovat. Po setmění začalo krápat, takžže ohýnek nebyl. Tak e jedl jen chleba.
Den druhý: 5.8. 2006
Dnes byl naplánován
výlet do nedalekých zátok. Kdo neuměl, dostal kurz
kormidlování a vyjelo se. Asi jsme trochu
připomínali opilou flotilu. Holt kormidlování chce
cvik.
Cestou k zátokám jsme obdivovali krásy krajiny,
skal, údolí, řeky a sinic co plavaly všude kolem
nás. Zamířili jsme do každé zátoky i
zátočky ;-), která byla na dohled. Jedna
smaragdovější než druhá. Občas jsme vylezli,
vyměnili si pozice na lodích nebo posvačili a nebo si uvařili
čajík. Počasí bylo střídavé, někdy
krápalo, někdy pršelo, někdy lilo, někdy ne:-)
Na jedné z mnoha zátočin jsme zastavili u dřevěné
chýše nad vodou. Wanahča tam našla hořtici a hned
ji řádně využila na svůj doposud spoře odděný
krajíc chleba.
Večer začalo zase pršet a dřevo na ohýnek bylo
nasáklé, že ani Stáňa, ani Pepa, Ani Wanahča
nerozdělali oheň. Ostatní se o to ani nepokoušeli. Buřty,
na který jsme se celý den těšili jsme museli
sníst jen tak.
