 |
Na silnici. Havárie auta, čekání na benzínce |
|
Vaření a jiné aktivity, taková všehochuť |
 |
Procházky do okolí tábora |
Tohle táboření jsme se rozhodli strávit s kmenem Wangi oyate, regujíce tak na jejich pozvání. Myslím, že se nakonec moc podařil a všem se nám líbil:-)
|
Na silnici. Havárie auta, čekání na benzínce |
|
|
Vaření a jiné aktivity, taková všehochuť |
|
Procházky do okolí tábora |
Den první aneb den nosičů
Čtvrtek 18.7. 2006
S Lesničkou jsem měla sraz
na Masaryčce a odtamtud jsme měly jet do Kolína
nakládat věci. Jela jsem rovnou z praxe a chtěla si
ještě něco málo koupit na cestu. Jenže jsem
zjistila, že je to na nádraží moc
drahé. Naštěstí za chvíli
přišla Lesnička a tak jsem jí snědla
její jídlo. Ani se moc nebránila, když
jsem jí dala ochutnat;-)
Původně jsme měly jít nakupovat s Wanyankou a Yučim v
Kolíně, ale nakonec to nakoupili ještě než jsme
přijely a tak jsme na ně jen musely chvíli čekat na
nádraží. Tam jsme zjististily, že co se
týče počasí je něco moc špatně protože
v nádražní hale je sice hrozný vedro,
ale venku je ještě mnohem větší. A tak
jsme si obsadily jakousi hrozně nepohodlnou lavičku na zavazadla a po
chvíli pokusů se na ní usadit jsme ji
zalehly.
Jak jsme tam tak podřimovaly, kde se vzala tu se vzala objevila se
Wanyanka a dovedla nás k nim domů. Tam ještě
kromě Yučiho byla Tina, která měla za úkol
hlídat otevřený auta a věci, co jsme
nosili.
Muselo se vynosit ze sklepa nádobí, zbavit ho
prachu, co tam nachytal od podzima umytím v
koupelně a pak ho zase snýst dolů k autu spolu se spoustou
dalších věcí. Muselo se vyndat
jídlo z auta a nějak rozumě poskládat. Než jsme
všechno připravili nanosili a naskládali do
transportéru a částečně do vozejku, už se setmělo
a tak jsme se najedli a šli spát. Teda aspoň
já, Tina a Lesnička. Wanyanka s Yučim ještě pro
něco jeli a dobalovali... aspoň pokud jsem dobře postřehla...
Den druhý aneb den odjezdu a dlouhých čekání
Neděle 19.7. 2006
Vstávali jsme
myslím ve dvě ráno. Nasedli jsme do
transportéru a odjeli. Ještě v Kolíně
jsme natankovali a dopustili pneumatiky vozejku. Byl sice trochu
problém s navigací po pumpě a obsluhou vzduchu,
ale vše se zvládlo a mohlo se jet dál
směr Praha. Tam jsme byli, když sluníčko začínalo
vylézat na oblohu a měli jsme tu tři zastávky. U
Inachčawin, u mě a u Stáni. Vždycky se naložily věci na
tábor a jelo se dál. Stáňa
bydlí v ulici ve který se nám
nepovedlo otočit a tak jsme museli odpojit vozejk.
V
radotínském kopci jsme začali čoudit a pak nám
nějak přestal fungovat motor a tak jsme ani nestihli pořádně
zajet do odstavného pruhu. Nainstalovali jsme trojuhelník
(100 m od auta určitě nebyl, bylo to v zatáčce na
nájezdu, taže to ani nešlo) a tak jsem se k
trojuhelníku ještě postavila já se svítivě
žlutou vestičkou a máváním rukama jsem se autům
snažila naznačit, že maj přejet do vedlejšího pruhu.
Docela to chápali, ale z kamionů
projíždějících kolem jsem až tak dobrej pocit
neměla. Ještě že bylo poměrně brzo ráno a tak nebyl až
zas tak velkej provoz.
Yuči mezitím volal Vachtovi, majiteli auta a ten pro nás
za chvíli přijel a odtáh nás na
nejbližší benzínku. Tam nastala první
fáze spravování auta. Muselo se dojet pro
nějaký těsnění. Na benzínce nefungovaly
záchodky. Začalo se dělat vedro. Ale nebylo to nijak
strašný a za hodinku, maximálně dvě vše
bylo spraveno a tak jsme vyrazili opět na cestu a Vachta za
svými záležitostmi.
Na další benzínku jsme dojeli jen díky
tomu, že to bylo z kopce. Chlazení totiž zase přestalo
fungovat... Jirka tentokrát musel ještě něco
zařídit, takže to nějakou tu dobu trvalo, než přijel. Zato
přivezl spoustu náhradních dílú a
spílal člověku, který mu to auto minulý
týden opravoval.
A tak jsme posedávali cvílema v autě, chvílema
venku ve snaze uniknout aspoň na chhvíli vedru zatímco
Vachta a Yuči rozebírali motor... To už ostatní byli v
Planý a to i přes to, že jeli o vlak pozdějc, protože
Stáňa s Pepou uvízli v zácpě. Inachča volala, kam
se maj přemístit. Dostali pokyn, ať jdou do cukrárny.
Naštěstí si Vachta koupil, když minule kupoval
těsnění i krém na ruce a tak se ta hadička co se
jí kus musel uříznout nakonec povedla nasadit. Nebyla
totiž poruce žádná náhradní. A my mohli
konečně vyrazit. Teda po složení motoru :-)
A světe div se, na jeden zátah jsme už dorazili k
tábořišti. Tam už stáli teepee Osmaka opo. Začali
jsme vykládat věci, odpojil se vozejk a Yuči odjel pro zbytek co
jel vlakem do Planý. My jsme se šli mezitím
vykoupat do tůňky co nám doporučila Wanyanka. Bylo to moc fajn:-)
Bylo už pozdě odpoledne a tak jsme co nejrychleji začali stavět teepee.
Nám pomáhali Osmakáči, tak jsme měli postaveno
dřív (děkujeme moc:-). Vzhledem k velké únavě jsme
rozprostřeli co nejrychleji ležení a šlo se spinkat.
Vedle ještě něco dodělávali a dokoce dělali oheň, ale to
jsme zjistili až druhý den ráno, protože tou dobou jsme
už dávno spali...
Den třetí aneb den zabydlování a podezřelého masa
Sobota 20.7. 2006
Ráno jsme se vzbudili do
slunečného dne. Bylo potřeba postavit kuchyni - šeltr,
uskladnit potraviny ve sklípku co nebyl (na jaře ho vzala voda),
pořádně si dozařídit a uspořádat teepee.
Zatímco do stavby šeltru se pustili Wanagi oyate, my
Volavky jsme uskladnili potraviny v mikropotůčku u kterého jsme
usoudili, že se nemůže rozvodnit i kdyby sám moc chtěl. Pěkně do
stínu a pod listí.
Pak nám zbývalo dodělat si v teepee ohniště a když
už jsme v tom byli tak jsme ho udělali i u kuchyně. Pepa ryl a my
ostatní nosili kameny. Musely se nasládat tak aby udržely
rošt. To se nám vcelku povedlo, pokud se s hrncem
příliš neposouvalo po roštu. Pak vykazovaly jistou
nestabilitu ;-)
K obědu byl segedín a pak jsme si šli udělat dřevo do
teepee. A protože pořádně pražilo slunce tak jsme se průběžně
koupali abychom se schladili. Odpoledne bylo ve znamení
dodělávání pytlíčků se jmény a Tina
pak vybrala strom na krerý se pytlíčky budou
věšet. Byl to dobrý výběr. Strom pytlíčkovník - vzkazovník stál u
studánky a tak tam každý musel tak jako tak každý
den aspoň dvakrát, když si čistil zuby.
K večeři jsme měli naplánovaný stejčky, ale tak trochu
jsme pochybovali o poživatelnosti masa, když strávilo tolik času
na slunci v autě. Po krajích už bylo možná i trochu
samovolně uvařený;-) Diskuse byla dlouhá a nakonec jsme
se šli poradit i s Osmaka opo. A pak jsme se rozhodli ho
udělat s tím, že vyhodit to můžem vždycky. Ale bylo nakonec
dobrý až na několik kousků, který jsme podstrčili
pejskům. Ti si dali s chutí i to co nám nechutnalo.
Večer jsme strávili v teepee u Wanagi a pak už spinkat.
Den čtvrtý aneb den brigádní s trochou deště
Neděle 21. 7. 2006
Dneska jsme se rozhodli udělat co
nejvíc ze zadaných prací od Tokahey, dokud je
nás tu tolik (totiž o dva víc díky tomu, že je tu
na návštěvě Jana a Proužek) Já s Ayutou jdeme
natírat, ostatní hrabat. Jelikož nemám
žádný pracovní oděv a své living
oblečení ani svou oblíbenou košili si nechci
postříkat od barvy, volím raději takřka roucho Evino;-) S
natírám končíme dřív než ostatní s
hrabáním, protože segmenty lávky musí
zaschnout, než se otočí.
S Wanyankou vařím oběd a ostatní zatím
dělají dřevo do zásoby, abychom ho hned tak zase nemuseli
dělat ;-)
Po obědě se jde opět hrabat. Co jsem
slyšela nic moc... seno v odrostlý trávě a
navíc poněkud smrdutý a nahnilý a hrozně se z něj
práší. S natíráním je to
slabší, protože části lávky co jsme
natíraly ve dřevníku ještě vůbec nezaschly a tak
musíme trpělivě čekat.
Odpoledne odváží Yuči Janu a Proužka na nádraží, protože můsí odjet. Loučíme se.
Já jdu na procházku a po cestě mě zastihne
déšť. Ne že by se k němu již nějakou dobu neschylovalo. A
protože jsem už i tak promočená, neodolám a musím
se vykoupat v Kosáku, který je nezvykle teplý. A
protoře je fakt moc super pokoupání, běžím do
teepee přemluvit všechny ostatní, aby se šli taky
vykoupat. Nakonec jdou všechny Volavky, co na táboře
zůstali. A dokonce se i všichni koupeme:-) Voda je vážně
moc příjemná. Akorát když jdu požátat do
vedlejšího teepee pro uhlíky je na mě uvaleno hned
několik dotazů. To nejen kvůli předchozímu oděvu při
natírání, ale i kvůli tomu, že jsem si nechtěla
umáčet zbytečně oblečení, když jsem se šla koupat za deště. Ostatně, pršelo a nikdo
venku.... kdo by tušil, že se Wanagi budou dívat z
teepee, když se Volavky jdou koupat...;-) Tak jsem to samozřejmě
objasnila. Yuči pak uzavřel s Wanyankou sázku o čokoládu,
že bude šest hodin chodtit bez oblečení. Tedy jen s
páskem od bederky(to jako že je oblečen).
Rozděláváme oheň a zveme případné
zájemce ke hře mapové kostky. Kromě Volavek se
účastní ještě Janča, Tina a Ayuta.
Po setmění se začaly péct langoše.
Nevím, kdo dělal těsto, ale smažli Stáňa s Pepou. Byly
moc dobrý. Tentokrát jsme se sešli
u nás v teepee, kde se večeřelo a pak již tradičně
povídalo do noci.
Den pátý aneb den výrobní
Pondělí 22.7. 2006
Po snídani byl
vyhlášen odpočinkový den spojený s
výrobou nejrůznějších věcí. Ti co měli
nevydělané kůže se vrhli do výroby (zatím hl.
rozměřování, nastřihávání a
děrování) beden, ostatní většinou
šijí. Třeba Tina si dnes došila pouzdro na nůž,
Yuči šil popelnici do do teepee, Inachča dírkovala... Já jsem dělala
svidřík. Ale nevím nakolik se mi to povedlo, protože při
jeho testování jsem nakonec vyčerpáním
usnula;-D A oheň nic. Ale asi to nebylo ani tak tím
svidříkem, jako strašlivým vedrem.
Po té co jsem se probudila jsem se odhodlala
došít pochvu na meč. A při tom všem bylo
možné poslouchat indiánské pohádky,
které četla Ayuta.
Yuči vyhrává sázku.
Po obědě se pokračovalo ve vyrábění a já s
Lesničkou jsme si k večeru daly trochu šermu. Hned se
šermuje líp, když je odkud tasit meč ;-)
Tina si dodělala pouzdro na nůž. Bylo moc pěkný, celokorálkovaný.
Dokonce se i akčně házelo míčem a ringem.
Večer v teepee u ohně sem tam někdo pokračoval ve
vyrábění a tak třeba popelnice dostala trochu jinou barvu
než původně měla... jinak jsme hráli třináctou komnatu,
ale to nás poněkud přivedlo na pokraj usnutí... aspoň ty
co nic nedělali.
Den šestý aneb den nečekané návštěvy a cesty potokem
Úterý 23.7.2006
Dopoledne jsme opět hrabali a
natírali, ale vzhledem k velikému vedru jsme to vydrželi
jen do oběda. Po něm se zase vyrábělo (v chladivém
stínu:-) Hrála se třináctá komnata,
tentokrát rychlejší verze a přes den, tak nikdo
neusínal:-)
A také jsme již ráno dostali úkol vymyslet a
napsat na papírek co to znamené štěstí a
na další dvě pro nás
nejdůležitější věci. Papírek se
štěstím jsme dali Yučimu a on je pak umístil
podél trasy vedoucí potokem. Chystala se hra
štěstí. Ale to až navečer.
Většina z nás si celou trasu prošla a snad se i
něco dozvěděla. O tom co je to štěstí podle
ostatních a možná i o sobě... Poslední tři
lidičkové zabloudili a šli o něco dál, než měli.
Zatímco poslední lidičkové přicházeli z
cesty potokem, objevili se tu nějací kluci a Ayuta s Tinou
si s nimi povídaly a divily se kolik toho vědí o
Indiánech... Když se vrátil Yuči, pozval je na
druhý den do tábora, ať se přijdou podívat a
dozvědět se ještě něco víc...
Večer se v teepee vařila bramboračka. Tedy, původně to měla být
česnečka, ale nějak byla málo česneková a moc
zeleninová;-)
Den sedmý aneb den mokasínů a zasvěcení teepee
středa 24.7. 2006
Dnes ráno se objevily první důsledky veder - Inahča zvracela a Yuči měl průjem.
Po snídani jsme se dali na dělání dřeva. Hned od
rána bylo hrozné vedro, tak se nám ani moc
nechtělo. Jako první byl ve dřevníku Pepa a Yuči,
kteří štípali dřevo, pak jsme se připojily i
já Wanyanka a Janka jako řezači dřeva a časem přibyla na
řezání i další trojice, tuším
Tina, Lesnička a Ayuta. Pak se dřevo začalo nosit a když už bylo skoro
nanošeno, přijeli kluci ze včerejška, tedy jenom dva
oproti třem včera. Navrhli jsme jim, aby nám pomohli, ale do
toho se nehrnuli. Nicméně, když je Yuči pozval do tábora
aby povídal jim i indiánech a Woodcraftu, to se pozvat
nechali ;-) Ještě před obědem odjeli. A my začli dělat sřihy na
mokasíny.
Po obě se dodělávaly střihy, přenášely na kůži a
začínalo se šít. Já s Lesničkou jsme
šily vikingskou obuv, což se v této fázi
lišilo hlavně materiálem. Do toho nám Yuči
přednášel o teorii relativity a černých
dírách a spoustě jiných zajmavých
věcí. Do toho zase přijeli kluci, tentokrát
všichni tři. Koupali se s Ayutou, Tinou a Jankou v potoce. A
zahráli si horský golf. Pak už ale museli jet. Yuči je
pozval na zítřejší sněm. Já s Lesničkou
jsme si mezitím šermly.
A pak už byl večer a mohl začít obřad zasvěcení teepee.
Ayuta rozdělávala oheň a mezitím nás Yuči očistil
dýmem a řekl několik slov o teepee. Když již oheň hořel, byli
jsme pozváni dovnitř, usadili jsme se a popřáli jsme
novému teepee mnoho dobrého. A pak začala hostina.
Den osmý aneb den sněmovní
čtvrtek 25.7. 2006
Ještě před snídaní s
Ayutou natíráme. Dopodedne jsem šla nasbírat
kytičky k přednášce o kytičkách. Zase se hrabalo.
Odpoledne se došívaly mokasíny a já jsem
předváděla ty vyryté a natrhané kytičky a
říkala jaké části z nich se
používají k přípravě toho kterého
jídla. Největší zážitek asi způsobyl lopuch
(ten se taky jí:-o!?) a rdesno peprník. Dál se
šilo a k večeru zasedla ROP. Nejvíc orlích per si
bylo přiznáno Pepovi, možná proto, že už tak dlouho nebyl
na sněmu ;-)
Původně plánovanou saunu jsme museli zrušit kvůli
zákazu rozdělávání ohňů a i celý
sněm byl přesunut do teepee. Oheň rozdělávala Tina. Yuči provedl
dýmkový obřad. Janča vstoupila do kmene, byly uděleny
činy, titul hledače cesty a pak se připomenul
čtyřnásobný zákon. Na závěr se hovořilo o
činnosti kmene, jednotlivých činovníků a o táboře
na kterém jsme právě byli.
Večer po sněmu byla nadhozena diskuse o tom co nahota žen dělá s
mužem. Bylo to velmi poučné... Ještě že byla tma jen
trochu prosvětlovaná ohněm. Aspoň nebylo vidět jak se
červenám:-)
Den devátý aneb den bouřkového počasí
pátek 26.7. 2006
Dneska je špatně prozměnu
Lesničce. Ráno, ještě před snídaní
přichází Ayuta s Jančou, že si Ayuta hnula s krkem a
jestli by jí ho nenamasírovala. Stáňa se jí
ujímá. Navíc přichází bouřka a tak
se stahujeme do teepee a rozděláváme oheň. Stáňa s
Pepou chvíli bubnují. A pak všichni
usínají. Do toho přichází Janča s Ayutou a
když vidí, že všichni spí a tudíž s nimi
nic nebude, zvou mě k nim do teepee. Tam se zase čtou pohádky a
já došíván svoje viking botky a impregnuju
je mazadlem na mokasíny. Jedno mám půjčeno od Inachči a
druhý od Yučiho, tak mám docela výběr:-)
Zvrací i Janča. Jenže nestihne doběhnout do křoví, natož
na latrošku, takže se to musí uklízet. Při tom se
téměř pozvrací všichni ostatní, ale
naštěstí jen málem. Janča je uložena do teepee a
já mohu pokračovat v impregnaci bot. Když mám hotovo, jdu
pomoct s odnášením sušky. Po
navoskování mi už botky ani nekloužou:-)
Jdeme s Inahčou na procházku určovat keře. Ťapka nás
doprovází. Ostatní mezitím batikují.
Když se vracíme, je již šero a na loce jsou rozprostřena
trička. Moc hezká:-)
Večer chceme jít brzo spát - zítra se přece
musí sbalit tábor. Sedíme u posledního ohně
ve sluníčkovém teepee a ujasňujeme si co se nám
líbilo a co ne a k jakým nedorozuměním
došlo při mailové komunikaci. Schodujeme se na tom, že to
bylo moc povedené táboření a že to musíme
zase zopakovat... Jen jít brzo spát se nám nějak
zase nepovede. Poslední oheň se promění v diskuzi o
plnění činů (v téhle fázi jde skutečně
většina z nás spát), ale část z nás
diskutuje o tomhle tématu dál. Hodně se
probírá druhé světlo a nesmyslnost encyklopedických
znalostí a co vše se musí člověk naučit zpaměti, pokud si
chce splnit čin... pak je na řadě křeťanství a vůbec činy z
náboženství a vůbec spouta dalších
věcí....
Den desátý aneb den balení a odjezdu
sobota 29.7. 2006
K snídani jsou placky. A po
snídani se balí a bourá a dohrabává
a donatírá.... je třeba zaházet latrínu,
zbourat kuchyň, teepee, odnosit tyče, zamaskovat ohniště,
vyhrabat míta pod teepee, naložit auto a vozejk, odnosit
lávku.... Do toho všeho přijíždí Tokahea.
Chvíli se zdrží a potom zase odjíždí. A my
za chvíli již taky. Ale ještě před tím
poobědváme smažák s bramborem. Dnes je špatně pro
změnu mě, tak toho ani moc nesním...
Nejdřív Yuči odváží ty co jedou do Planý, potom připojujeme vozejk a jedem taky.
Jede nám to dobře, jenom jednou stavíme u
benzínový pumpy a to ještě jenom na svačinu.
Trochu poprchává. Za chvíli jsme v Praze a
máme tu čtyři zastávky - u Inachči, Ajuty, u mě a v
klubovně. Na všech těhle místech se vykládaj věci.
A pak už do Kolína.
Ještě se stavujeme na baráku u maminky Wanyanky, kde
dostáváme večeři (řízek a brambor) a taky se
potkáváme s dorazivší Jankou a Ajutou. To
už je ale dávno tma. Ale i tak musíme ještě dojet
do Kolína a vyložit věci a vynosit je po schodech. Yučiho a Tiny
maminka si odebírá Tinu. A pak už spinkat.
Den jedenáctý aneb mycí den
neděle 30.7. 2006
Ráno se vrháme na nádobí, uklízíme poslední věci do sklepa a nakládáme věci co půjdou do klubovny do transportéru. Zase s nima po schodech dolu... Mezitím si dáme snídku a pak už se loučíme a spěcháme s Pepou na vlak. Je to nějak rychlý a já se ani nestíhám pořádně rozloučit a už jedem směr Praha.
Text a komentáře: Wanahčawin
Foto: Lesnička,
