volavčí výprava s garmskými prvky

Lesnička večer přišla ke mě už se sbaleným batohem a celtou a mapou od Bzučky. Té se bohužel udělalo špatně a tak se nemohla s Jíťou výpravy do Železných hor zůčasnit.
Večer jsme řešily jsme jak by asi měly vypadat vikingské kalhoty a jak šaty a pak jsme si daly hráškovou omoletu (tu prý Lesnička jedla pvrně, ale chutnala jí:-) s houbami ve sladkokyselém nálevu a potom malou procházku, aby nám trochu vytrávilo a pak spát.

Zase svítí sluníčko. Ty slibované mráčky a ochlazení nic. Po snídani vyrážíme na nákup a dobalujeme batohy. Konečně se nám povedlo přemluvit idos, aby nám vydal vlakový spoj a tak zjišťujeme, že nám to jede až ve 14:02.... takže fůra času. Diskutujeme nad potřebným počtem surovin na táboření a když konečně vezmu do ruky pochvu na meč, abych zase kousek ušila, je čas odejít.
V metru jedeme s lidičkama co chystají se vystupovat na sokolském sletu, soudě podle legitimací a oděvu. Na nádraží dostáváme tu dobrou točenou zmrzlinu a pak už jenom čekáme na nástupišti na vlak. Je docela poloprázdnej a tak zabíráme kupé. V Čáslavi máme na přestup jenom 7 min a vlak nám tam málem ujel. Byl totiž na zadním nádraží a nebyl vidět za rychlíkem, co jsme z něj vylezly. Ale stihly jsme to a za chvíli jsme byly v Třemošnici. Už z dálky byla vidět Lichnice, zříca na kterou máme namířeno. Já už o ní moc slyšela a tak se nemůžu dočkat, jak vlastně bude vypadat a celý tyhle hory...
Cestou nahoru jsme se občerstvily několika jahodami při cestě, odpočinuly si u žabincovatýho jezírka, prošly kolem Žižkova dubu a už tu byla Lichnice. Nejen že hrad sám byl rozlehlý, ale měl i veliký hradní příkop zarostlý trávou a tu a tam nějakou tou bylinkou - dobromyslí, mateřídouškou, marulkou hadincem, diviznou...
Prohlédly jsme si hrad, zaplatily vstup a vyslechly výklad. Ten nás navnadil na prohlídku podzemí (prý pozor na propast:-) a taky jsme si zaskočily na Dívčí skok. Pak už jsme hrad opustily a vydaly k Pekelským rybníkům. Těšily jsme se na koupání, ale to se nakonec nekonalo, protože tam byla moc špinavá voda. V Kraskově jsme nabraly vodu na pití. Ještě nás čekal kousek po zelený, ale pak už jsme sešly z cesty a začly hledat místo k zakempování. Při tý příležitosti jsme potkaly prasátko, což nás moc nepovbudilo.... ale nakonec jsme se usadily na takový mýtince uprostřed olšiny. Za chvíli hořel oheň, vařilo se jídlo a vyšel měsíc. Celou noc jsme slyšely kolem nás pasátka.

Vzhledem k tomu, že jsem se musela důkladně vyspinkat, se vyrazilo až v půl jedenáctý (tvrdí Lesnička, já hodinky nemám;-). Cestou na cestu jsme vyplašily srnku. První větší vastávka je u Vápennýho podolu, kde využíváme místní nádrž ke koupání. Konečně dost čistá voda.
Před Sečí jsme se přejedly třešní. Je nám po nich tak všelijak. Diskutujeme o tom jak nám pracujou střeva a jak je daleko do křoví.
Vodní nádrž Seč byla uznána jako dostatečně čistá a protže je tu hezky, zůstáváme. Papáme a koupeme se a zase papáme a zase se koupeme a vůbec odpočíváme na břehu. Voda je příjemně teplá, jen se člověk musí držet u hladiny.
Začíná se zatahovat a tak se sbalíme a pokračujeme dál. Ještě chceme navštívit zřícu Oheb a Vildštějn, než se vydáme dál hledat místo k zakempování. Je tu nějaký divný značení. Přemýšlíme, zda žlutá a modrá daj dohromady zelenou, která tudy má vést. A nemůžeme najít Vildštejn. Ale jinak je tu moc hezky. Oheb byl docela velkej hrad, je tu spousta zdí a kromě nich spousta skal ze kterejch je nádhernej výhled na přehradu.
Jedna komnata se nám tak líbí, že se rozhodneme tam zůstat přes noc. Je tu baldachýn větví a navíc schovka pro případ deště na který to čím dál víc vypadá. A tak schováváme batohy, sbíráme dříví a couráme po okolí, dokud nezmizí poslední turisti.
Jen co jsem začala křesat, objevují se dva kluci a ptají se, zda se můžou připojit k našemu ohni, že by si upekli buřty. Spí taky na zříce. Za chvíli jsou zpátky. To už nám oheň hoří. Ondra s Honzou pečou buřty a sýr, my vaříme těstoviny s česnekem. Povídáme si (Lesnička i s Orskem ;-) a večer pomalu plyne. Pak už jdou kluci zpátky do svého ležení a my se taky chystáme jít spát. Ještě nás vyruší veliká ropucha skákající přes naši komnatu. Naposled jsme ji vyděly na místě, kde jsem chtěla spát. Ale pak ji zahalil kouř z našeho ohýnku a když jsme ji chtěly jít vyhnat, už tam nebyla.
Zvuky diskotéky z městečka tlusté hradní zdi hravě ztlumý, takže je to ničím nerušená noc.

Ráno (ještě za šera) mě vyrhli ze sna jakési osoby procházející přes naši komnatu :-o. Diví se, že tu někdo leží a prchají pryč. Znovu usínám.
Ráno se Lesničce nechce ze spacáku, tak se jdu projít a podívat se kde tábořili kluci. Asi bych to nenašla, kdyby nešustili se stanem, jak ho balili. Měli parádní a hlavně skrytý místečko. Na cestu vyrážíme skoro stejně, ale oni míří do Seče a my po modré směr Padrťský mlýn.
V Mezisvětí si dáváme sváču, koupání a taky hledáme modrou. Vše je úspěšné, tak vyrážíme dál na cestu. Za chvíli narážíme na vodní nádrž Křižanonovice a tak neodoláme a tentokrát se nejen opláchnem, ale dokonce si i zaplavem.
Před Hradištěm jsme si dali malý odpočinek pod třešní. Byly už očesané, jen sem tam se nějaká černala v koruně. Vypadaly fakt lákavě. Lesnička rozhodně nějakou chtěla, ale byly moc vysoko. A naděje že jí nějaká spadne do pusy, když bude ležet pod stromem se ukázala taktéž lichou. Jistou satisfakcí byly třešně na které jsme narazily v Hradišti. Ty se daly zpoza plotu krásně orvat. A navíc jsme záhy zjistily, že plot má díru.... třešně v uzlíčku nám došly až u Krkavky.
Za chvíli jsme zpátky u Chrudimky. Podél ní jdeme až pod Strádov, jen jí několikrát musíme přejít. Mapa zase tak docela neodpovídá, ale zřícu jsme našly dobře. Škrábeme se nahoru, kde už na nás čeká ohniště i s lavičkou. Stačí trochu poklidit papírky válející se okolo a nasbírat dříví na oheň.
Obloha vypadá všelijak, tak radši stavíme přístřešek.
Střídavě odbíháme do křoví a pak už je na čase rozdělat oheň a uvařít - ano - čočkovou polívku;-) Pak ještě vaříme čaj, ale to už se nám nechce sedět, tak odnášíme lavičku a děláme ležení na karimatkách u ohně. Přikládáme ležmo a čaj popíjíme po lžičkách. Na zem ryjeme runy a čekáme, zda bude pršet. Ale nakonec spadne jen pár kapek. Zato hromy slyšíme docela často.
Když nám došlo dřevo, rozhodly jsme se uložit ke spánku. Byla už tma a mraky se začaly pomalu roztrhávat - na obloze už bylo vidět pár hvězdiček.
V noci se na chvíli budím. To už je černá obloha posetá množstvím hvězdiček. Zase jedna jasná noc:-)

Ráno postupně sluníčko postupovalo přes špičky stromů pořád hlouběji do lesa. Lesnička je hrozně aktivní a jde nasbírat dvrevo, abychom mohly uvařit čaj. Já se mezitím snažím rozdělat oheň že spacáku. Větviček je kolem mě sice dost, ale protože ten oheň chci rozdělat v ohništi a ne vedle karimatky, nezbývá mi než vylézt ze spacáčku. Než se Lesnička vrátí, už ohýnek vesele hoří.
Tak to byla poslední noc na tomhle vandru. Loučíme se se se zřícou a vyrážíme na cestu. Je trošičku mlha. Tak decentně:-)
Cesta se zdá podle mapy jasná. Jenže most nepokračuje cestou jak tvrdila mapa. Resp. cesta po které chceme jít podél retenční nádrže Křižanovice je za zavřenou bránou, přes kterou se nedá přelézt. Aspoň ne s batohama. Je to poněkud zrada. Rozhodneme se pro pěšinku po naší straně a cestou necestou se nakonec dostáváme na cestičku a po té dokonce i na modrou na kterou jsme se chtěly napojit.
Pak už akorát po cestě utrhneme nějakou tu třešeň a jsme ve Slatiňanech. Za chvíli nám jede vlak do Pardubic. Ve vlaku sedíme s nějakými trempíky - lezci.
V Pardubicích máme hodinu a půl, tak se rozhodnem pro návštěvu supermarketu, protože už nám došlo jídlo a doma ani jedna nic nemáme. Nakoupíme co potřebujem a pak ve stínu pojídáme meloun. Ňam:-)
Na nástupišti pozorujeme pendolíno a po něm přijíždí i náš rychlík. Za hodinku jsme v Praze.

	Lichnice a cesta až do olšinky.
	Nad Sečí. A Oheb, kde jsme spali.
	No a domů. Exkluzivní foto pendolína a Lesničky ;-)

Co si myslíte, že to je?
Cestou necestou k mnohým koupáním a třešním.
Cesta z Ohebu do dalšího hradu, jež na mapě nemá jméno.

VOLAVČÍ VÝPRAVA S GARMSKÝMI PRVKY ;-)