 |
Chvílemi jsme šly lesem, jindy po cestě či hladině rybníka |
 |
Skupinovka a cesta domů |
Vyráželo se o
hodinu později, než bylo v plánu, protože Wanahčawin ujela
doprava. (Měla jet doleva:-D
V 9 hodin jsme se sešli u nás. Bus nás
odvezl na Zbraslav a odtamtud už vláčkem do
Jílového. Čekala nás asi
18-ti kilometrová cesta zasněženou krajinou. Bylo ale hezky,
chvílemi svítilo sluníčko, občas
sněžilo a ještě ke všemu nás
hřály naše gotické
pláště (do kopce až moc:-)
Cesta někde nebyla vyšlápnutá, takže
se nešlo nejlíp. Ale my měly radost i z toho:-)
Cesta vedla kolem rybníčku, který nám
byl už známý a chtěly jsme najít i
jeho většího bratříčka. To se
nám po krátkém bloudění
povedlo.
Koňské stopy nás po několika kilometrech přivedly
až k "naší" louce se stromem.
Zasněžený vypadá moc hezky. Na chvíli
jsme si pod něj sedly a posvačily Margotku. Ňam.
Nožičky už byly unavený, tak se vydaly
nekratší cestou k vlaku.
Nejbližší byl ale ještě pět
kilásků. Přes Zbořený Kostelec do
Týnce. Z Týnce do Prahy je to asi hodina cesty.
Ale specialisti na jízdní řády
Lesnička a Wanahčawin to zvládli za 3,5 hodiny. Proč to
dělat jednoduše, když to jde složitě, že :-)
Text: Lesnička
Komentáře: Wanahčawin
Foto: Lesnička, Wanahčawin
