1.1. 2009
Toužebné
očekávání sněhové nadílky a
přinesení sáněk z klubovny nic nepomohlo. Sníh
prostě nebyl. Zato se rapidně snižovala teplota. Prvního
ráno ksem naposled s nadějí vykoukla z okna. Bílo!
Když jsem si protřela oči, zjistila jsem, že je to jen jinovatka. Jako
již potolikáté tento týden.A tak má idea
jet k metru na sáňkách definitivně vzala za své.
Oblíkla jsem se, dala na záda krosnu a vyrazila na
Hlavák.
Po silvestru jsem měla pocit, že procházím městem po
katastrofě. Kusy petard, rozbité flašky, sem tam trocha
krve, jinak pusto prázdno. Jen v metru sotva
sedící, napůl zhroucení lidé. Br.
Tentokrát jsem jela z prahy sama, tak jsem na nic a nikoho
nečekala, koupila lístek a nasedla do vlaku. Tam jsem měla
starý problém projít se svým
batůžkemuličkou, ale nakonec se podařilo a já se usadila v
kupé a jala se došívat kabát.
V Kolíně jsem se opět promezeřila uličkou a vystoupila z vlaku.
I zde bylo pusto a prázdno, až na
hádajícího se bezdomovce. Prošla jsem mezi
domy, k Yučiho domu. Zrovna vycházel z baráku. Pozdravili
jsme se a začali nakládat. A prokládali to
zážitkama ze silvestra. To už dorazili i Jirka s Janou.
Donaložili jsme auto - již tradičně plné věcí a
vyrazili. Kolem ojíněná krajina a káňata na
stromech podél silnice. Za chvíli jsem byli na
místě a vystoupili jsme z auta, abychom Yučiho navigovali až na
louku. Bylo totiž tak umrzlo, že se tam konečně dalo dojet. Zastavil až
před potokem. Přes lávku jsme nanosili věci a začali stavbu. Z
nebe začaly padat krupičky. A my začali stavět teepee. A pak dělat
laining. Bylo světlo a my již měli postaveno. Tak jsme se zabydleli a
Jirka vysekal sekerou ohniště ve ztuhlé zemi. Pak
zbývalo ještě uděkat dříví a mohli jsme
jít vařit. Za chvíli se setmělo. Což nám vůbec
nevadilo, povídali jsme si dlouho do noci.
2.1. 2009
Ráno bylo nasněžíno:-) Udělala jsem první stopa ve sněhu, postavila vodu na čaj a šla se projít. Objevila jsem zamrzlé jezírku a i jsem se trochu poklouzala. Za chvíli vstali i ostatní a udělali jsme si k snídani jáhlové palačinky. Pak jsme zase řezali dřevo. Potom jsme se šli klouzat na jezírko a začali připravovat vaření v bachoru. Nařezali jsme klacky na trojnohu, nasbírali kameny - a ve finále zjistili, že to nepůjde, protože je to jen maličký zaludek prasátka s velikou dírou. A tak jsme si uvařili luřecí vývar v kotlíku a bachor dali k ledu. Teda k lainingu. K večeři byly prasátkový kolena. Spát jsme šli až mooc pozdě - celý večer jsme si povídali vtipy. A celou noc na nás svítily hvězdičky.
3.1. 2009
V noci bylo jasno a ráno byl
zamrylý hrášek i bandasky s vodou. I dřevo bylo
promrzlé a vůbec nechtělo hořet. Ale nakonec snídaně
byla. A po ní zase na dřevo. Dokonce na chvíli vysvitlo
sluníčko. Po dřevu na procházku bílou krajinou.
Bylo zasněženo a ještě díky mrazu jíní na
stromech. Moc krásný. Jen škoda, že jsem netrefila
k tomu špalíčku, který jsem si chtěla
ukrást. Asi jsem špatně zabočila.
A
pak zase vařit. Čaje, polívky, kafata... Krájeli
jsme mllíko do čaje a tak. Dokonce jsme si po obědě na chvíli
zdřímli, ale jen aby jsme zase povídali až do
hluboké noci.
4.1. 2009
Ráno bylo úplně moc
nasněžíno a dál a dál snězilo. Krása. Vůbec se dneska ráno nectělo z postýlky... A my
musíme balit.... Hrášek byla zamrzlý mnohem
méně než včera ráno a poívka z něj byla moc
dorá. Pomalu jsme začali balit, když se objevil Petr. Nechtěl
ani čaj, ani polívku, zato natáčel na kameru jak
balíme:-) a když nenatáčel, tak nám pomáhal.
A tak jsme bourali, balili, sníh padal. A pak již bylo
sbalíno a byl čas odjezdu. Kupodivu jsme vyjeli. Tak zase někdy. Doufám, že
brzy:-)
Petr mě vzal autem až do Prahy, tak jsem nemusela do Kolína a několirát přesedat.-)